V tržní společnosti není nikdy nic definitivně pevně dané. A to platí samozřejmě i pro ceny. Někdy jsou tyto vyšší a jindy nižší, to podle toho, jak se zrovna věci mají. A pochopitelně to znamená, že ani peníze nejsou vždy jedno a totéž. Někdy jsou takzvaně slabší a jindy silnější. Jejich hodnota totiž závisí na mnoha faktorech.
Když se třeba začne situace ve společnosti a tím i na trhu komplikovat, veřejnost znejistí, a ti, kdo mají naspořené peníze, stejně jako ti, kdo si je alespoň průběžně vydělávají, začnou uvažovat o tom, jak to zaonačit, aby měli své jisté. Tedy aby si za vlastněné prostředky mohli i nadále koupit to, co doposud, nebo raději ještě více.
Protože hodnota peněz zejména v takových komplikovaných situacích klesá, tyto se znehodnocují a ten, kdo si je ponechá, drží v rukou dost možná i učiněného Černého Petra.
Jenže do čeho své finanční prostředky investovat, že? Běžné účty jsou sice k dispozici každému, jenže úroky, jež se u nich nabízejí, jsou natolik směšné, že se i vložením peněz na ně prodělává. Nejrůznější cenné papíry, fondy a portfolia tu jsou také přístupné leckomu, jenže ten, kdo se v tomto oboru nevyzná, snadno naletí a přijde nejednou nejen o vytoužený zisk, ale i o samotné finance, jež do toho investoval.
A co tedy zvolit jako jistou investici, na které se neprodělává? Pokud toto pro některou variantu platí, pak pro zlato. Taková cena zlata je totiž nezpochybnitelná, a ten, kdo vlastní zlaté slitky či mince, tak má vždy své jisté. I kdyby byla situace na trhu sebehorší, zlato je vždy zlato, je to drahý kov, na který je spolehnutí.
I když centrální bankéři či politici nechají měnu znehodnotit sebevíc, má vlastník zlata své jisté, protože v tu chvíli toto podraží. A i když je cena zlata níž, netratí se na něm, protože v tu chvíli jsou pro změnu peníze pevnější a ten, kdo za ně zlato prodá, si za takovou měnu víc nakoupí.
A tak rozumní lidé investují do zlata. A co vy? Jste také rozumní?