Lidem je nějaké to bydlení vždy zapotřebí. A to nejen kvůli pohodlí, které toto nabízí, ale třeba i kvůli jistotě, bezpečnosti nebo i úředním a dalším záležitostem. Kdo někde bydlí, ten to má v těchto ohledech vždy lepší než bezdomovci, o tom není pochyb. Jenže ono není ani bydlení jako bydlení, a to znamená, že i mezi těmi bydlícími se mají jedni lidé lépe než jiní. Například ti, kdo mají podnájem nebo pronájem, sice také bydlí, ale rozhodně nejde o takovou kvalitu bydlení, jakou jiným poskytuje pořízené bydlení vlastní.
Ano, nejlépe jsou na tom ti, kdo mají svůj vlastní dům nebo byt. Protože ti mají třeba možnost do stavu takového příbytku zasahovat tak, jak je jim libo, bez nutnosti žádat nějakého jiného majitele o svolení, ti mohou takovou nemovitost bez problémů nejen užívat, ale třeba i pronajímat, zastavit nebo prodat…
Zkrátka a dobře není nad to, když někdo bydlí ve svém. Když někomu říká jeho domov pane, je to to nejlepší, co si lze jenom představit.
A proč tedy nemají všichni lidé svůj vlastní dům nebo byt? Proč si někteří z nás svůj byt nekoupí jako jiní jim podobní spoluobčané? Obvykle samozřejmě proto, že na to nemají všichni tolik peněz, kolik je ke koupi nemovitého majetku nebo třeba ke stavbě domu třeba. Nemovitosti jsou totiž drahé, jak se všeobecně ví.
A tak si někdy nekoupí svůj vlastní byt ani ti, kdo po něm touží. Protože to nejde. Někdy lidé nemají nejen dost vlastních peněz, ale nedostanou dokonce ani hypotéku na pořízení soukromého bytu. A co potom? Rezignovat? Ale kdepak. Pak se dá získat alespoň hypotéka na družstevní byt, který je od toho soukromého skoro k nerozeznání. Jsou tu sice určité rozdíly, co se majetkových poměrů týká, ale jinak se užívají družstevní byty vlastně jako ty soukromé. A protože jsou ty družstevní levnější, snadněji se na ně získá třeba i hypotéka. Od nebankovní společnosti, pochopitelně.