My Češi sbíráme a jíme lesní houby již od dávné minulosti. Je to zdokumentováno! První písemné zmínky o této činnosti našich předků pochází už z 11. století. O sbírání „hlívy“ ze stromů psal také slavný Dalimil ve své kronice ze 14. století. Takže naše praxe v této „disciplíně“ je opravdu dlouholetá. Ovšem pozor! Nikdy není na škodu si zopakovat základní pravidla správného houbaření!
Musí „dýchat“
Nasbírané houby nepatří do tašek, obzvláště ne do těch igelitových! Jednak hrozí jejich pomačkání a zničení. Ale ještě hůře to dopadne, když se zapaří. Pak dojde k tomu, že se v nich pomnoží různé mikroorganismy. Z krásných jedlých hub se stanou houby nebezpečné našemu zdraví. Jejich konzumace potom způsobuje hodně nepříjemné střevní potíže. Zkrátka do lesa na houby se chodí s košíkem! Jen v něm mají dostatečný prostor a větrání. A jejich transport domů do kuchyně je bezpečný pro ně i pro nás!
Rostou celý den
Když je vhodné počasí a místní podmínky, rostou houby v lese celý den. Můžeme na ně vyrazit nejen v brzkých ranních hodinách, což je nejobvyklejší, ale i trochu později. V lese je chládek celý den i v horkém letním počasí.
Sbíráme jen známé
Pokud si nejsme opravdu jisti, o jakou houbu se jedná, raději ji necháme v lese. Když se rozhodneme „odebrat vzorek“ pro konzultaci s odborníkem, nikdy ho nemícháme mezi houby, které hodláme jíst. I malé množství prudce jedovatých hub v připraveném pokrmu může znamenat vážné zdravotní komplikace. Nejbezpečnější je zdokumentovat podezřelou houbu formou fotografií. Ty si do smaženice rozhodně omylem nepřimícháme!
Pozor na podhoubí
Když nás na „plácku“ plném krásných hub popadne „lovecká vášeň“ a nevíme jakou utrhnout dřív, je potřeba se ovládnout. Sbíráme opatrně, nejlepší je houbu jemně vykroutit. Je to důležité pro ochranu podhoubí a další růst plodnic. První kontrolu, třídění a čištění provádíme ještě v lese. Není potřeba nosit domů houby z větší části zčervivělé. Takové rovnou necháme „na zub“ jeho obyvatelům. A doma ušetříme čas se zpracováním.
Rychle zpracujeme
Taková utržená houba je stále „živý organismus“, který i v chladu podléhá velice rychle zkáze. Nezapomínáme na to! I v lednici je necháme maximálně do druhého dne. Co nesníme, musíme rychle zpracovat (např. usušit, zavařit, nasolit či povařit a zmrazit).
