Podle nedávného průzkumu deníku Mladá fronta Dnes Češi pohřbívají své blízké čím dál méně. Ušetříme sice na penězích, ale ztratíme možnost důstojně se zesnulým rozloučit. Podle psychologů je ale slušný obřad důležitou očistnou součástí procesu truchlení a vaši blízcí si ho určitě zaslouží.
Nicméně poslední dobou stoupá počet Čechů, kteří na pohřeb nemají. Pak bohužel musí jednoduché zpopelnění platit příslušná obec a to má ke slušnému obřadu daleko.
Někteří se dokonce ke svému nebožtíkovi dokážou nehlásit, jen aby pohřeb zaplatily úřady. Polehčující okolností může být, že životní úroveň v Česku pozvolna a nenápadně klesá, střední třída chudne a čím dál více obyvatel má sotva na základní potřeby. A jen obyčejná kremace stojí okolo devíti tisíc. To ale znamená, že si vlastně dojdete jen pro úřední urnu a úmrtní list.
Za skromné rozloučení pak zaplatíte okolo patnácti tisíc. Zahrnuje většinou to nejnutnější jako převoz zemřelého, zapůjčení květin, urnu, úmrtní list a pár kusů parte. Zpravidla se tyto ceremonie konají v nejmenších obřadních síních, kam se sotva vejde i méně početná rodina.
Pokud ovšem peníze máte, můžete si v dnešní době dovolit téměř všechno. Od originální urny přes původní smuteční verše po rozptýlení popela třeba z balónu nebo nad mořem.
Kdo nechce zatížit v budoucnu rodinu anebo chce prostě mít „své věci“ v pořádku, může si pohřeb pojistit. Své poslední rozloučení lze naplánovat, jak je vám libo. Pojistnou částku je možné stanovit od pár tisíců až třeba do milionu. Peníze po Vaší smrti pojišťovna vyplatí tomu, kdo Vám pohřeb vypravil.
Také je možno povinnost vypravení důstojného pohřbu zavést do závěti. Dědici pak bez jeho uspořádání nebudou moci dědit. Pokud samozřejmě po vás zůstane dostatečná částka.
Tradice koupit si hrob dopředu také není od věci. Naši blízcí pak budou mít místo, kde se dá vzdát úcta a kde si mohou zavzpomínat. Češi si dost často drží „své hroby“ po celé generace.
Pohřební rituály mají v Česku dlouholetou tradici napříč všemi společenskými vrstvami. V minulosti by neuspořádání řádného pohřbu znamenalo obrovskou ostudu a velké znemožnění před rodinou, přáteli, známými i sousedy. I ty nejchudší vrstvy se snažily mrtvého slušně uctít, braly to jako povinnost a čest. Takže nevím jak vy, já určitě do důstojného rozloučení se svými blízkými, až nadejte jejich čas, investovat budu i kdyby mně to mělo stát „poslední kalhoty“.